MEDICOM Clinic

Povídání s nováčkem v týmu plastických chirurgů: MUDr. Radek Lhotský, seznamte se!

11 Říjen

MEDICOM Clinic v Brně má novou posilu, šikovného plastického chirurga MUDr. Radka Lhotského. Na jaké zákroky se pan doktor specializuje, zvažuje i on sám v budoucnu podstoupení nějaké operace a co nejraději dělá ve volném čase? Zeptali jsme se!

Vaší specializací je chirurgie ruky, v estetické plastické chirurgii se však zaměřujete především na celkové omlazení obličeje. Dá se tedy říct, že facelift nebo minilift patří k vašim nejoblíbenějším zákrokům?

Chirurgie ruky je úžasná specializace. Je to operativa hlavně o funkci, protože ruka je funkčně velmi složitý a tím i důležitý orgán. Velmi mě to baví, ale jako plastický chirurg rád tvořím i něco hezkého, a proto ta estetika. Svou složitostí se obličej ruce blíží, proto se zajímám o celkovou operativu obličeje – estetické zákroky, ale i rekonstrukce například po nádorech. Snažím se najít co nejlepší kombinaci technik, abych dosáhl co nejpřirozenějšího výsledku. Nedávno jsem se proto zúčastnil půlroční stáže v Holandsku a Belgii, která byla právě této tématice věnována.

medicom

Myslíte si, že lze správnou péčí o pleť zákrokům typu facelift či minilift předejít, nebo o všem stejně rozhoduje věk a genetika?

Je to sice hodně o genetice, ale nepochybně záleží i na péči o pleť a také životním stylu, celkovém zdraví, ochranou pleti před sluncem... Všechno se počítá. V určitém věku se například výraznější pokles váhy nebo stres značně projeví mimo jiné v obličeji, a pak už asi nezbývá než zasáhnout.

Lze určit, v kolika letech máme zvažovat plastickou úpravu obličeje?

Výraznější projevy stárnutí se objevují přibližně kolem 40. roku věku, a to například v krajině kolem očí. Je to samozřejmě individuální, ale v praxi vidím, že tato oblast je zasažena asi nejvíce. Nicméně fakt, jestli o zákroku uvažovat nebo ne, to není až tak o věku, jako o osobním pocitu každého z nás.

Kromě omlazení obličeje máte bohaté zkušenosti i s operacemi prsou, s liposukcemi, stejně tak i s plastickou operací břicha...

Operativa prsou je úžasná a zároveň velmi náročná na představivost a plánování. Jako takovou ji mám na žebříčku oblíbenosti hned po omlazení obličeje. Rád se zabývám tím, jak prsa udělat co nejhezčí. Existuje množství technik měření a plánování, ale nakonec je to vždy v rukou plastického chirurga – v jeho citu a zkušenosti, a také v umění vystihnout výsledek tak, aby byl především pro klientku, ale samozřejmě i pro mě jako operatéra co možná nejlepší.

Promítá se vám profese plastického chirurga i do soukromí? Pozorujete třeba lidi na ulici a říkáte si, jaké zákroky by jim prospěly?

Určitě ano, to asi každého profesionála. Ale nikomu operativu nenutím, ani když přijde na konzultaci třeba s přáním omladit obličej, ale já vidím, že by to chtělo i něco jiného. 

Zvažoval jste nějaký zákrok i vy sám, nebo jste ho dokonce podstoupil?

Zatím jsem žádnou takovou operaci nepodstoupil, ale pokud něco, časem bych možná požádal nějakého kolegu o menší korekci tukových nadbytků, které se s narůstajícím věkem tak různě hromadí po těle... :-)

medicom

Jak se obecně díváte na současný trend plastických operací – nemáte někdy obavu, že se to lidem jednou vymkne z rukou?

Plastická chirurgie zažívá obrovský vzestup asi všude. Česká republika se stává cílem zahraničních klientů, kteří vyhledávají kvalitní péči za zajímavé ceny. Zda se to může vymknout z rukou? Snad ne. A pokud ano, tak koneckonců i ty ruce umíme jako plastičtí chirurgové opravit! :-) 

Máte psychicky i fyzicky náročné povolání. Kolik hodin denně v průměru strávíte na sále a jak dlouho trvala vaše nejdelší operace?

Některé dny strávím operativou klidně i 12 a více hodin. Plastická chirurgie ale není jen o hodinách na sále. Je to také o konzultacích, administrativě, navíc mnoho plastických chirurgů i hodně cestuje za prací na větší a prestižnější kliniky, které dokáží lékaři zajistit dostatek klientů.

A umíte i odpočívat? Jak vlastně vypadá váš běžný den?

Relaxem je pro mě rodina, mám dva malé syny ve věku 3 a 5 let. Vstávám většinou okolo půl šesté ráno. Hodinu dojíždím do zaměstnání a vracím se ideálně před pátou. Pak mám lítání kolem dětí, je-li pěkně, tak dojde i na procházku. Jakmile večer děti po pohádce usnou, tak – pokud mám ještě sílu – dělám administrativu, případně se věnuji svému koníčku, překladatelství medicínských textů.

  





Zpět