„Jsem velký optimista. V lidech vidím hlavně to dobré,“ říká platický chirurg Petros Christodoulou

Naše pražská klinika nedávno přivítala novou lékařskou posilu. Stal se jím plastický chirurg, pan doktor Petros Christodoulou. Má zlaté ruce, je milý, sympatický i empatický a navíc upřímný. Jak se dostal k plastické chirurgii, co ho baví ve volném čase a proč se místo Kypru rozhodl žít tady u nás v Česku?

Pane doktore, chtěl jste být vždycky plastickým chirurgem?

Pokud mohu být upřímný, tak nechtěl. :-) Alespoň do té doby, než jsem zjistil, co plastická chirurgie doopravdy znamená. Než jsem se rozhodl studovat medicínu, lákalo mě spoustu jiných věcí. Maturoval jsem na střední škole s matematicko-fyzikálním zaměřením a chtěl jsem se stát pilotem. Uvažoval jsem o tom, že se přihlásím do Řeckého vojenského letectva. Profesionální vojáci se však musí smířit s doživotním omezením svobody, alespoň já to tak vnímám, což by bylo pro člověka s mou povahou likvidační. Proto jsem se rozhodl, že budu raději studovat aeronautiku, což je letecké inženýrství. Rodiče mě v tom podporovali, tak jsme společně hledali možnosti. Jednoho dne jsem ale přišel s tím, že chci studovat aeronautiku na Sibiři. Na to mi rodiče řekli, že jsem se asi úplně zbláznil a ať na to zapomenu. Přešel jsem tedy na plán C, což byla právě medicína. A nakonec to dopadlo tak, že můj plán C, se stal mojí životní cestou.

Dá se říct, na jaké druhy zákroků se u nás specializujete?

Když budu mluvit obecně, nejraději provádím operace v obličeji. Je to oblast, která mě nejvíce zajímá. Mám i bohaté zkušenosti s lipograftingem, neboli transplantací vlastního tuku.

Čeho byste chtěl ve svém oboru dosáhnout?

Chtěl bych dosáhnout špičky, čímž mám na mysli chirurgickou erudici a dovednost. Neustále se ve svém oboru vzdělávám, jsem „up to date“ s novými výzkumy a pokrokem v oboru, pravidelně přednáším na kongresech.

Máte nějaké životní motto, kterého se snažíte držet?

Jsem dost velký optimista a v lidech vidím většinou to dobré, než se třeba ukáže opak. Pomáhám a vycházím vstříc, kde to jen jde a lidé, co mě neznají, občas koukají, proč to vlastně dělám, jestli tím náhodou něco nesleduji, anebo jestli v tom není nějaký vedlejší úmysl. Než jsem nastoupil do MEDICOM Clinic, pracoval jsem pouze v rušném nemocničním prostředí, kde pacienti nejsou na vlídné jednání a opravdový zájem lékaře příliš zvyklí. Diví se, že doktor vstane ze židle, podá jim ruku, přivítá je a představí se jim, anebo se jich při kontrole zeptá na to, jak se měli. Kolegové z prostředí státní nemocnice to považují za mou slabost, v mém zájmu mi vyčítají, že jsem příliš hodný. Jsem ale takový, jaký jsem a jsem na to pyšný. Mně také hodně lidí v životě pomohlo.

Medicínu jste vystudoval v Česku, ale střední školu na Kypru. Narodil jste se na Kypru? 

Narodil jsem se na Slovensku, v Banské Bystrici. Moje maminka je Slovenka, otec Kypřan. Nebylo mi ani půl roku, když jsme se celá rodina přestěhovali na Kypr, kde jsem vyrůstal. Tam jsem proto absolvoval i střední školu a také 26-měsíční vojenskou službu na kyperské armádě. Studovat do Čech jsem šel teprve po vojenské službě. Mam tedy dvojí občanství, slovenské a kyperské. Policisté někdy koukají, když mě při jízdě zastaví a já jim předložím slovenskou občanku, kyperský řidičák a českou zelenou kartu. :-)

Proč jste se pak ale rozhodl studovat medicínu v Čechách? Není život na Kypru přece jen příjemnější? 

Rozhodl jsem se studovat medicínu v Čechách, protože úroveň studia je tady vysoká a také kvůli tomu, že jsem uměl z domova i dobře slovensky, takže jazyková bariéra nebyla taková. Plánoval jsem se samozřejmě vrátit, protože jak správně říkáte, život na Kypru je opravdu příjemnější, jenže pro mě si život připravil jiné plány. Mám rodinu a dítě a taková razantní změna by nemusela byt v jejich zájmu.

Co vás nejvíce baví ve volném čase?

Jako člověk, který vyrůstal na ostrově, mám samozřejmě rád moře a všechny aktivity, které s tím souvisejí. Miluji rybolov a potápění, nejen přístrojové, ale i to volné. Pod vodou si člověk připadá, jako by byl v jiném světě. Mám rád kalkulované nebezpečí a adrenalin, proto je mou největší vášní lov chobotnic při volném potápění, harpunou. Jednu dobu jsem také začal lovit murény, ale pak jsem toho nechal. Dokážou být nebezpečné i mimo vodu, nestálo mi to za to.

Prozradíte svůj největší úlovek nebo zážitek z potápění?

Jednou jsem se při potápění setkal s větší barakudou. Byla za mnou a když jsem se otočil, přeskočil mi tep. Barakudy sice nenapadají lidi, ale ona se na mě dívala s pootevřenou tlamou, navíc měla takové dlouhé ostré zuby. Nebylo to vůbec příjemné, navíc když člověk nemá kam utéct. Pokusil jsem se proto pomalu oddálit, ale ona si mě zřejmě oblíbila nebo byla zvědavá, takže mě pronásledovala skoro až na břeh. Jak se ale dalo předpokládat, vše dopadlo dobře. :-)

Chcete se objednat na osobní konzultaci zákroku k našemu novému plastickému chirurgovi Petrosovi Christodoulou? Volejte zdarma na číslo 800 254 642 nebo pošlete e-mail na clinic@medicomclinic.cz. Pan doktor se už těší na Vaši návštěvu! :-)